Natálčina kouzelná kniha (jen pro silnější povahy)

Pokud tento příběh chcete skutečně číst, dejte si pozor, ať Vás při tom nenačapou Vaši všeteční rodiče, sourozenci nebo (nedej Bože) některý z učitelů. Je totiž lehce nemravný a to jenom kvůli našim milovaným (nebo chcete-li nenáviděným) spolužákům mužského pohlaví.

Jestli jsme Vás ani po tomto upozornění dostatečně nevylekali nebo Vás už nenačapali rodiče, tak můžete konečně začít číst tento příběh:

Všechno to začalo už hodně dávno (asi minulé pondělí). Naty přišla jako obvykle do školy a začala si vybalovat svoje fidlátka - shnilé ohryzky od jablek, zlomené pravítko, pár učebnic politých čímsi světle žlutým, kus hadru (kterému říká penál) a konečně onu knihu. Jen co jsem z ní odhrnula deseticentimetrovou vrstvu pavučin, tak jsem se do ní začetla:

Název - Nečitelný, po odškrábání seschlé šlupky od banánu jsem vyluštila pár písmen: O á ky a pově i p o holk : l ska, part ství, ex

Obsah - Od Andulky po žížalu

Zajímavosti - Jsem moc zvědavá, jestli si ji aspoň někdo napíše do čtenářáku - zejména kluci

Zajímavé, viďte? A právě o tuto knížku se pak celý týden válčilo. Nejdřív si ji půjčila jedna holka, ta ji půjčila druhé, pak se s ní další poprala, vyhrála a dala ji své kamarádce, té to sebrala ta první a dala ji páté a ta ji poslala tajnou zásilkou šesté ....Ale matematika není moje nejsilnější stránka, tak už toho radši nechám. Pak už Naty ani nevěděla,kde ta její milovaná knížka je. A v pátek padla kosa na kámen. Naty nepřišla do školy.Všichni se ptali, kde je.A protože je v naší třídě velmi důležitá, tak chyběla i čulibrkovi.

     Rozvalil se na židli a začal žvatlat:,,Čusky fusky. Ale ne.... Kdepak je Natálka?“

O přestávce skoro všichni odešli do jistých míst (Teda vy sprosťáci! Samozřejmě jsem myslela výtvarnu!) a z holek tam zůstala jen Verča V. (viz. první holka), Dobi a Áďa.Kluků tam bylo nějak moc. Biologie byla volná hodina a tak Verča vytáhla Natálčinu knížku a začala číst. Samozřejmě si vybírala ty největší sprosťárny, co se tam daly najít - ono jich tam bylo hodně, ale Verča si zkrátka umí vybrat. Potom si k ní sedla i Dobi a obě se začetly do kapitoly, kterou zde kvůli bezpečnosti nebudeme zveřejňovat. Kluci byli strašně zvědaví, co to je a i když Verča s Dobi zakrývaly název vším, co se dalo, tak kluci z nadpisu přece jen něco vyluštili - ex.

O přestávce si Dobi zašla na záchod a když vycházela, tak do ní plnou rychlostí narvala Verča Vlachová a začala křičet, že kluci jí tahali za vlasy, škrtili ji, prděli jí do obličeje a tu knížku jí pak ukradli, pitomci. Teď s ní podle dřepí na záchodě a předčítají si kapitolu (tududum) a hrozně se tomu tlemí. Holky sice zkoušely najít nějakého nestranného primána, ale ti byli všichni pryč a tak odevzdaně odešly do třídy.

Je to neuvěřitelné, ale za chvíli se přiloudali i kluci. Stoupli si do kruhu kolem předčítatele (Konopáč). Vzorňáčci samozřejmě stáli stranou - Mozeček atd., ale pak přestali bojovat s pokušením a vydali se do hloučku, z nějž se stále ozývaly věty jako: ,,Co to je děloha?“ ,,Kdy dívky dostávají menstruaci?“ ,,Jaké pohlavní orgány mají muži?“

Atd., atd., atd., atd... A šíleně se tomu chechtali. No jo, to jsou celí kluci. (Mimochodem kluci, ona existuje taková knížka i pro kluky, ale vás asi zajímá jen ta holčičí, že?)

Odmítali nám knížku vrátit a po škole ji holky našly v čulibrkově kabinetě (konkrétně v zásuvce “poslední záchrana“),kam se tajně vloupaly, aby si opravily písemky.

Z toho plyne poučení: Nikdy nevěřte klukům! Co když jsou spolčeni s čulibrkem?